Jiří Pavlica

Mgr. Jiří Pavlica, dr. h. c.  

Hudební skladatel, muzikolog, zpěvák, houslista, vedoucí osobnost souboru Hradišťan, průkopník world music, znalec moravského folkloru, hudební dramaturg Českého rozhlasu, autor a moderátor v televizi Noe, kde představuje osobnosti našeho kulturního života, spoludramaturg Koncertů lidí dobré vůle na poutním Velehradu, člověk obdařený vedle znalostí a tvořivosti také hlubokým duchovním cítěním, přirozenou empatií a láskou k rodnému kraji.

Narodil se 1. prosince 1953 v Uherském Hradišti. Vystudoval brněnskou konzervatoř v oboru housle u Stanislava Tomáška a Pavla Kyncla, obor teorie kultury se specializací na hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a skladbu u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka na JAMU v Brně.

Od roku 1970 působí v hudebním souboru Hradišťan jako houslista, od roku 1978 až do současnosti je jeho uměleckým vedoucím. Z počátku svou pozornost zaměřoval na moravský folklorní materiál, který nestudoval jen v regionálních souvislostech, ale také v historickém kontextu. Zde začínala jeho hudební cesta, která se postupně rozšiřovala do nejrůznějších směrů, jak interpretačních, tak zejména autorských. Kromě Hradišťanu, se kterým je spjat dodnes, stál Jiří Pavlica u zrodu dalších hudebních formací, jako Salvia, Talant či Adlib Moravia, které mu umožňovaly vyzkoušet si nejrůznější experimenty, jež postupně přerůstaly do originálního hudebního crossoveru. O šíři jeho záběru a schopnosti spojovat hudebníky v nejrůznějších projektech svědčí spolupráce s řadou výtečných interpretů a souborů doma i v zahraničí (např. Symfonický orchestr FOK, Pražská komorní filharmonie, Státní filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Bambini di Praga a řada dalších pěveckých sborů, Spirituál kvintet, Emil Viklický trio, Vlasta Redl, Hana a Petr Ulrychovi, Yaz-Kaz z Japonska, Joel Frederiksen z USA, Dizu Plaatjies z Jihoafrické republiky ad.). Vedle spolupráce s hudebníky jazzu, folku, rocku a klasické hudby je významná jeho kompoziční práce, ať již v oblasti scénické hudby (tanec, divadlo, film, rozhlas, televize) nebo hudby artificiální, často s duchovním obsahem (Missa brevis – 1997/ 1999, orchestrace pro symfonický orchestr 2014, Oratorium smíru – 2004, oratorium Porta peregrinorum 2012), Svatojánské vigilie – 2016, smyčcový kvartet (č. 1) Blízkost – 2017, Moravské tance pro orchestr –2019, smyčcový kvartet (č. 2) Žalmy – 2021, symfonická suita k výročí narození J. Skácela A znovu láska – 2022). Jiří Pavlica získal odborná ocenění (cena Českého hudebního fondu, ceny z mezinárodní rozhlasové soutěže Prix Bratislava) i „zlaté a platinové desky“ za nejprodávanější alba: Ozvěny duše (1994), O slunovratu (1999), Mys Dobré naděje (2001; ve spolupráci s jihoafrickým multiinstrumentalistou Dizu Plaatjiisem), Vteřiny křehké (2014).

Autorská tvorba Jiřího Pavlici osciluje mezi výrazovými prostředky různých hudebních žánrů – od hudby alternativní,  která vychází z kořenů moravské hudebnosti, až po soudobou hudbu vážnou. Formální hudební linie v multižánrových přesazích jsou však vždy naplněny hlubším sdělením. Jiří Pavlica zdůrazňuje nutnost vnímání světa v širších souvislostech  filozofických i historických, bez nichž nelze budovat život současný. V jednom z rozhovorů mluví o svém tvůrčím krédu a životním postoji – věří, že hudba může lidem přinášet pohlazení, poznání i poselství. K těmto třem P lze přidat i další aspekt jeho celoživotní tvorby, a tím je pokora k tradici, ke kořenům a k duchovnímu odkazu hudby, kterou předává dalším generacím.