Janáčkova filharmonie a Hradišťan – hudební souznění, která přináší radost. Vánoční koncert v ostravském Gongu v předvečer štědrého dne (23.12.2015) vyvolal nádhernou sváteční atmosféru plnou pokory, naděje a radostného muzicírování, kterým Hradišťan nakazil i diváky. Ty pravé Vánoce v Ostravě i díky Hradišťanu začaly. Kulturní deník Ostravan.cz přeje svým čtenářům mnoho krásné hudby nejen v uších, ale i v duši. Zkusme se spolu s procítěným poselstvím Jiřího Pavlici na chvíli zastavit, zaposlouchat a pak jít třeba o rok dále.
Večer zahájila
Janáčkova filharmonie s dirigentem Stanislavem Vavřínkem vánoční
pastorelou. Zajímavá citace lydického modu v začátku pastorely a příjemně
pestrá rytmická složka, která zejména v smyčcových nástrojích působila
hravě, byla nepsanou předehrou k dramaturgicky neobyčejně bohatému
koncertu.
Jiří Pavlica po úvodní instrumentální
skladbě pohlédl na klenbu Gongu se slovy: Zítra máme Štědrý den, tady nade mnou
svítí možná sto betlémských hvězd, tak možná v průběhu večera si budeme
leccos přát. My bychom vám chtěli popřát, aby se vám všechno splnilo.
V kontextu dnešního světa a doby, v níž se nacházíme, by celý večer
měl připomenout velikost a krásu naší kultury, naší tradice“.
A jako potvrzení této více než
tisícileté tradice uvedl zhudebněný text ve staroslověnském jazyce. Text
mešního Gloria, které přeložil sv. Metoděj a které se dochovalo
v opisech jeho žáků, můžeme do češtiny přeložit jako „Sláva na výsostech
Bohu“. Zřejmá inklinace k východní hudební liturgii se nesla
v recitativní sloce a harmonicky bohatém refrénu se závěrečným brumendem.
V této skladbě se Hradišťan představil jako vynikající vokální těleso
pouze za doprovodu kláves s varhanním rejstříkem.
Následovalo zastavení v 16.
století. Nejstarší koledu dochovanou v renesanční tabulatuře s názvem Puer natus in Bethlehem, uvedl Jura Pavlica. Sluší se
připomenout, že tento hymnus byl populární už v období počátků křesťanské
církve a nejstarší zápis o něm se našel v benediktinské knize
z počátku 14. století! Do německého jazyka byl z latiny přeložen už
v roce 1439, je tedy logické, že se objevil – sice s časovým odstupem
– také v českých a moravských kancionálech. Však také po renesanční
„variantě“ Pavlica s Hradišťanem předvedli, jak vypadala moravská verze
tak, jak byla zaznamenána v moravském kancionálu z 18. století.
Tentokrát se ujala zpěvu osvědčená Alice Holubová, která v češtině upřímně
procítěnou interpretací oživila příběh o narození děťátka – spasitele.
Na motivy ze zápisu velehradského
cisterciáckého mnicha Kristiána Hirschmentzela se rozeznělyVelehradské tance. Líbezné melodie v podání
filharmoniků zněly ne nepodobně hudebním rezonancím Slovanských tanců Antonína
Dvořáka či Uherských tanců Johannese Brahmse. V dalším průběhu skladby
však sólisté Hradišťanu vnesli do sklady čistou lidovou muzikalitu
s vynikající píšťalou dechového všeuměla Davida Burdy. Takto se střídaly
obě tělesa s velmi dobrou dynamickou i agogickou stavbou i nadále, závěr
písně byl povýšen precizní souhrou perkusionisty Josefa Fojty z Hradišťanu
s ostatními muzikanty.
Další časový posun přinesl pastorelu
Josefa Ondřeje Novotného, obrozeneckého skladatele a kantora, s názvem Vítej, malé Jezulátko. Roztomilá skladba se nesla
v melodickém rozsahu, který stoupal po sekundách s melodickými
ozdobami k čisté kvartě. Tato skladba byla velmi zajímavá sólovými
pasážemi pozounu a rytmicky důmyslně uchopenými party smyčcových nástrojů.
Po exkurzi dějinami reflexe Ježíšova
narození se Hradišťan i Janáčkova filharmonie dostali do hudební současnosti.
„Možná jsme o Vánocích víc než kdy jindy přístupní se zamyslet, co děláme
dobře, co neděláme dobře,“ zamyslel se Pavlica a pokračoval: „A možná ne. To je
samozřejmě na každém z nás. Jak hluboce si váží času, který je mu dán a
jak hluboce se zamýšlí nad tím, že každá vteřina našeho bytí, je neskutečně
křehká. A možná se mnou budete souhlasit, že o tom Štědrém večeru i ti největší
a nejsilnější chlapi občas tu slzu zamáčknou, protože si uvědomí, že ve vteřině
se komukoli změní život tak zásadně, že ten kdo tu byl, tu naráz není, ten kdo
tu nebyl, se narodí, to všechno jsou zázraky života“.
Zazněla tedy píseň Vteřiny křehké. Při vědomí křehkosti, vratkosti,
nevratnosti osudů, vyslovil Pavlica domněnku, že to s námi naši strážní
andělé nemají vůbec lehké. Píseň Vteřiny křehké zaujala především vynikající
instrumentací v refrénu bez zpěvu, kde zurčí melodické vyhrávky cimbálu a
klavíru. Na tuto píseň velmi konsekventně a harmonicky přiléhavě navázala píseňAnděl strážný. Krásná evokace toho, jak důležitá je pokora,
vědomí zranitelnosti lidské duše a odvaha neustrnout v zajetých kolejích
stereotypů. Odvaha hledat.
„Ať jdem, kam jdem, kéž po nás zůstává
vůně úsměvů, dukát štědrosti a duha pokoje“. Jdu já, jdeš ty,
všichni jdem se vryla do srdcí posluchačů Gongu svou prodlevou
na tónice, poselstvím stejného lidského údělu i závěrečnou modulací do vyšší
tóniny.
„Každá nová cesta je naděje, my vám
přejeme něco, co si každý sám přejete,“ pokračoval moudrý Pavlica, „ať se vám
splní všechno hezké, co si jen můžete přát. Myslím, že není na světě člověka,
který by neměl ve své 13. komnatě tajné přání. A může být bohatý, jak chce. Ať
je bohatý nebo chudý, starší nebo mladší, každý si něco přeje. Tak ať se vám to
splní. Ať se vám podaří dohodit tím kamínkem touhy až někam ke hvězdám. A kdyby
se to nedařilo, nevadí. Tu naději, že se to podaří, máme úplně všichni“.
Píseň o naději představila Hradišťan
s Alicí Holubovou v lyrickém textu. Podívejte se večer na hvězdy, ty
chvějivá okna do jiných světů. Stejně tak tklivá a vroucná byla naděje této
písně.
Před další písní Jura Pavlica
zavzpomínal na ty, s kterými v Ostravě začínal spolupracovat. Zmínil
při tom Komorní orchestr Leoše Janáčka s jeho tehdejším uměleckým vedoucím
Zdeňkem Dejmkem. Následovala píseň o čase. Píseň o jednom z filozofických
paradoxů lidského života. Čas je nám dán zdarma a přitom je tím nejdražším, co
v životě máme. Co dodat? Nesluší se něco podotýkat navíc.
Píseň Halleluja byla
velkou příležitostí pro sólové kreace hudebníků. Hned v úvodu se zaskvěl
Jura Pavlica s perkusionistou Josefem Fojtou. Po určité chvíli je
následovali členové JFO trombonista Vladimír Ševčík a trumpetista Roman Buchal.
Pánové filharmonici osvědčili hudební ostruhy i v jiném než předepsaném
partu. Velmi příjemné zjištění. Ač to není jejich běžná „parketa“ poradili si
s tím členové JFO výborně. Následná improvizace perkusionisty Fojty byla
výtryskem čirého muzicírování, povýšeného o studium rytmů v Africe,
neuvěřitelná dynamika Fojty byla ukázkou dokonalé virtuozity a procítěnosti.
Po instrumentální vánoční pastorele
překvapil Pavlica diváky: „Teď se vás pokusíme rozezpívat a, prosím, nebraňte
se“. Píseň Byla cesta, byla ušlapaná zazněla
společným zpěvem publika a umělců, krásné bylo i závěrečné brumendo. Potom už
vše jednoznačně směřovalo k vánoční radosti, i Pavlica výkonem diváků
viditelně pookřál a zahrál Kyrie Eleison z jeho mše. Ať jdem kam jdem, vždy
zanecháváme otisky šlépějí.
Následující Sem pospěšte,
ptáčátka je nádhernou dětsky upřímnou niternou zpovědí. Také Čas radosti veselostibyl nádherný. Protože narození Krista
sledovali také pastýři, zahrál Hradišťan pastýřské koledy v několika
jazycích, první z nich v jednom nářečí blízkém Ostravsku. David Burda a jeho improvizace na fujaru: čirý závan rozpustilého muzicírování a
spontánní radosti z hudby.
„Ať každý den dovedeme vděčně děkovat
za úsměv slunka, za ptačí pozdravení, za polibek jitřenky. Ať naplno zaznívá
nad domovem naším, jak nad jeskyní betlémskou sláva Bohu a pokoj lidem dobré
vůle,“ přál Pavlica před závěrem.
Benedictus z Pavlicovy Missy Brevis byl naplněn vroucí hudbou plnou radosti a
díků. To byla také závěrečná píseň nádherného vánočního koncertu Hradišťanu a
Janáčkovy filharmonie. Publikum ocenilo umělce vděčným potleskem vestoje.
Pavlica rozesmál diváky závěrečným povídáním a přidal koledy Štedrej večer nastal, Veselé vánoční hody, Nesem vám noviny a Narodil se
Kristus Pán. A to už zpíval celý zaplněný Gong.
Hradišťan přivezl do Ostravy ty
nejkrásnější Vánoce, jaké si lze představit. Vánoce plné pokory, naděje a
procházky po kulturní historii české vánoční hudby, která má neocenitelnou
hodnotu a úroveň. Janáčkova filharmonie Ostrava s Hradišťanem podala
vynikající výkon, který Pavlica v závěru velice ocenil, když řekl, že
Ostravská filharmonie je prostě špičkové těleso, na které máme být pyšní.
Osobně přidávám velké poděkování za špičkové hudební výkony Hradišťanu a
zejména za mluvený projev Jiřího Pavlici, z něhož čišela
moudrost a každá myšlenka, kterou pronesl, byla hodna zapamatování. Nelze než
s ním souhlasit. Krásné Vánoce všem.
Autor: Milan Bátor
Vyšlo 24.12.2015 v internetovém deníku pro
kulturu a umění Ostravan.cz
Večer zahájila
Janáčkova filharmonie s dirigentem Stanislavem Vavřínkem vánoční
pastorelou. Zajímavá citace lydického modu v začátku pastorely a příjemně
pestrá rytmická složka, která zejména v smyčcových nástrojích působila
hravě, byla nepsanou předehrou k dramaturgicky neobyčejně bohatému
koncertu.
Jiří Pavlica po úvodní instrumentální
skladbě pohlédl na klenbu Gongu se slovy: Zítra máme Štědrý den, tady nade mnou
svítí možná sto betlémských hvězd, tak možná v průběhu večera si budeme
leccos přát. My bychom vám chtěli popřát, aby se vám všechno splnilo.
V kontextu dnešního světa a doby, v níž se nacházíme, by celý večer
měl připomenout velikost a krásu naší kultury, naší tradice“.
A jako potvrzení této více než
tisícileté tradice uvedl zhudebněný text ve staroslověnském jazyce. Text
mešního Gloria, které přeložil sv. Metoděj a které se dochovalo
v opisech jeho žáků, můžeme do češtiny přeložit jako „Sláva na výsostech
Bohu“. Zřejmá inklinace k východní hudební liturgii se nesla
v recitativní sloce a harmonicky bohatém refrénu se závěrečným brumendem.
V této skladbě se Hradišťan představil jako vynikající vokální těleso
pouze za doprovodu kláves s varhanním rejstříkem.
Následovalo zastavení v 16.
století. Nejstarší koledu dochovanou v renesanční tabulatuře s názvem Puer natus in Bethlehem, uvedl Jura Pavlica. Sluší se
připomenout, že tento hymnus byl populární už v období počátků křesťanské
církve a nejstarší zápis o něm se našel v benediktinské knize
z počátku 14. století! Do německého jazyka byl z latiny přeložen už
v roce 1439, je tedy logické, že se objevil – sice s časovým odstupem
– také v českých a moravských kancionálech. Však také po renesanční
„variantě“ Pavlica s Hradišťanem předvedli, jak vypadala moravská verze
tak, jak byla zaznamenána v moravském kancionálu z 18. století.
Tentokrát se ujala zpěvu osvědčená Alice Holubová, která v češtině upřímně
procítěnou interpretací oživila příběh o narození děťátka – spasitele.
Na motivy ze zápisu velehradského
cisterciáckého mnicha Kristiána Hirschmentzela se rozeznělyVelehradské tance. Líbezné melodie v podání
filharmoniků zněly ne nepodobně hudebním rezonancím Slovanských tanců Antonína
Dvořáka či Uherských tanců Johannese Brahmse. V dalším průběhu skladby
však sólisté Hradišťanu vnesli do sklady čistou lidovou muzikalitu
s vynikající píšťalou dechového všeuměla Davida Burdy. Takto se střídaly
obě tělesa s velmi dobrou dynamickou i agogickou stavbou i nadále, závěr
písně byl povýšen precizní souhrou perkusionisty Josefa Fojty z Hradišťanu
s ostatními muzikanty.
Další časový posun přinesl pastorelu
Josefa Ondřeje Novotného, obrozeneckého skladatele a kantora, s názvem Vítej, malé Jezulátko. Roztomilá skladba se nesla
v melodickém rozsahu, který stoupal po sekundách s melodickými
ozdobami k čisté kvartě. Tato skladba byla velmi zajímavá sólovými
pasážemi pozounu a rytmicky důmyslně uchopenými party smyčcových nástrojů.
Po exkurzi dějinami reflexe Ježíšova
narození se Hradišťan i Janáčkova filharmonie dostali do hudební současnosti.
„Možná jsme o Vánocích víc než kdy jindy přístupní se zamyslet, co děláme
dobře, co neděláme dobře,“ zamyslel se Pavlica a pokračoval: „A možná ne. To je
samozřejmě na každém z nás. Jak hluboce si váží času, který je mu dán a
jak hluboce se zamýšlí nad tím, že každá vteřina našeho bytí, je neskutečně
křehká. A možná se mnou budete souhlasit, že o tom Štědrém večeru i ti největší
a nejsilnější chlapi občas tu slzu zamáčknou, protože si uvědomí, že ve vteřině
se komukoli změní život tak zásadně, že ten kdo tu byl, tu naráz není, ten kdo
tu nebyl, se narodí, to všechno jsou zázraky života“.
Zazněla tedy píseň Vteřiny křehké. Při vědomí křehkosti, vratkosti,
nevratnosti osudů, vyslovil Pavlica domněnku, že to s námi naši strážní
andělé nemají vůbec lehké. Píseň Vteřiny křehké zaujala především vynikající
instrumentací v refrénu bez zpěvu, kde zurčí melodické vyhrávky cimbálu a
klavíru. Na tuto píseň velmi konsekventně a harmonicky přiléhavě navázala píseňAnděl strážný. Krásná evokace toho, jak důležitá je pokora,
vědomí zranitelnosti lidské duše a odvaha neustrnout v zajetých kolejích
stereotypů. Odvaha hledat.
„Ať jdem, kam jdem, kéž po nás zůstává
vůně úsměvů, dukát štědrosti a duha pokoje“. Jdu já, jdeš ty,
všichni jdem se vryla do srdcí posluchačů Gongu svou prodlevou
na tónice, poselstvím stejného lidského údělu i závěrečnou modulací do vyšší
tóniny.
„Každá nová cesta je naděje, my vám
přejeme něco, co si každý sám přejete,“ pokračoval moudrý Pavlica, „ať se vám
splní všechno hezké, co si jen můžete přát. Myslím, že není na světě člověka,
který by neměl ve své 13. komnatě tajné přání. A může být bohatý, jak chce. Ať
je bohatý nebo chudý, starší nebo mladší, každý si něco přeje. Tak ať se vám to
splní. Ať se vám podaří dohodit tím kamínkem touhy až někam ke hvězdám. A kdyby
se to nedařilo, nevadí. Tu naději, že se to podaří, máme úplně všichni“.
Píseň o naději představila Hradišťan
s Alicí Holubovou v lyrickém textu. Podívejte se večer na hvězdy, ty
chvějivá okna do jiných světů. Stejně tak tklivá a vroucná byla naděje této
písně.
Před další písní Jura Pavlica
zavzpomínal na ty, s kterými v Ostravě začínal spolupracovat. Zmínil
při tom Komorní orchestr Leoše Janáčka s jeho tehdejším uměleckým vedoucím
Zdeňkem Dejmkem. Následovala píseň o čase. Píseň o jednom z filozofických
paradoxů lidského života. Čas je nám dán zdarma a přitom je tím nejdražším, co
v životě máme. Co dodat? Nesluší se něco podotýkat navíc.
Píseň Halleluja byla
velkou příležitostí pro sólové kreace hudebníků. Hned v úvodu se zaskvěl
Jura Pavlica s perkusionistou Josefem Fojtou. Po určité chvíli je
následovali členové JFO trombonista Vladimír Ševčík a trumpetista Roman Buchal.
Pánové filharmonici osvědčili hudební ostruhy i v jiném než předepsaném
partu. Velmi příjemné zjištění. Ač to není jejich běžná „parketa“ poradili si
s tím členové JFO výborně. Následná improvizace perkusionisty Fojty byla
výtryskem čirého muzicírování, povýšeného o studium rytmů v Africe,
neuvěřitelná dynamika Fojty byla ukázkou dokonalé virtuozity a procítěnosti.
Po instrumentální vánoční pastorele
překvapil Pavlica diváky: „Teď se vás pokusíme rozezpívat a, prosím, nebraňte
se“. Píseň Byla cesta, byla ušlapaná zazněla
společným zpěvem publika a umělců, krásné bylo i závěrečné brumendo. Potom už
vše jednoznačně směřovalo k vánoční radosti, i Pavlica výkonem diváků
viditelně pookřál a zahrál Kyrie Eleison z jeho mše. Ať jdem kam jdem, vždy
zanecháváme otisky šlépějí.
Následující Sem pospěšte,
ptáčátka je nádhernou dětsky upřímnou niternou zpovědí. Také Čas radosti veselostibyl nádherný. Protože narození Krista
sledovali také pastýři, zahrál Hradišťan pastýřské koledy v několika
jazycích, první z nich v jednom nářečí blízkém Ostravsku. David Burda a jeho improvizace na fujaru: čirý závan rozpustilého muzicírování a
spontánní radosti z hudby.
„Ať každý den dovedeme vděčně děkovat
za úsměv slunka, za ptačí pozdravení, za polibek jitřenky. Ať naplno zaznívá
nad domovem naším, jak nad jeskyní betlémskou sláva Bohu a pokoj lidem dobré
vůle,“ přál Pavlica před závěrem.
Benedictus z Pavlicovy Missy Brevis byl naplněn vroucí hudbou plnou radosti a
díků. To byla také závěrečná píseň nádherného vánočního koncertu Hradišťanu a
Janáčkovy filharmonie. Publikum ocenilo umělce vděčným potleskem vestoje.
Pavlica rozesmál diváky závěrečným povídáním a přidal koledy Štedrej večer nastal, Veselé vánoční hody, Nesem vám noviny a Narodil se
Kristus Pán. A to už zpíval celý zaplněný Gong.
Hradišťan přivezl do Ostravy ty
nejkrásnější Vánoce, jaké si lze představit. Vánoce plné pokory, naděje a
procházky po kulturní historii české vánoční hudby, která má neocenitelnou
hodnotu a úroveň. Janáčkova filharmonie Ostrava s Hradišťanem podala
vynikající výkon, který Pavlica v závěru velice ocenil, když řekl, že
Ostravská filharmonie je prostě špičkové těleso, na které máme být pyšní.
Osobně přidávám velké poděkování za špičkové hudební výkony Hradišťanu a
zejména za mluvený projev Jiřího Pavlici, z něhož čišela
moudrost a každá myšlenka, kterou pronesl, byla hodna zapamatování. Nelze než
s ním souhlasit. Krásné Vánoce všem.
Autor: Milan Bátor
Vyšlo 24.12.2015 v internetovém deníku pro
kulturu a umění Ostravan.cz
