Hradišťan & Jiří Pavlica | Oficiální stránky kapely

Sál brněnského Semilassa byl vyprodaný dávno před tím, než se zde večer 6. března začali scházet diváci. Hradišťan zde měl slavnostní koncert, na kterém měl přebírat Zlatou desku za prodej alba O slunovratu. To by nebylo nic tak překvapivého, jde prostě o ten nahodilý souběh věcí, kdy je deska nejen dobrá, ale dokonce se i dobře prodává. Trochu záhadná však byla informace, že v průběhu večera bude představeno nové CD Jan Skácel hostem Hradišťanu.

Když se po úvodním bloku písní na Skácelovy texty na pódiu objevili tři nemuzikanti, bylo jasněji. V roce 1987 se v klubu UHáčko v dnešním Starém Městě (asi sto metrů od domu Jury Pavlici), konal seriál koncertů s podobnými názvy. Jen jméno hosta se v názvu měnilo. Vždy to byli muzikanti s jedinou výjimkou – a tou byl právě Jan Skácel. V roce 2002, po necelých patnácti letech přišli na pódium tři, kteří tehdy byli u toho: herec Lubor Tokoš, který tehdy i dnes recitoval Skácelovu poezii, herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil, který byl tehdy docela odvážným vedoucím UHáčka, když risknul pozvat umělce, o kterém nahoře moc slyšet nechtěli, a konečně Jan Gogola, v té době mimo jiné i konferenciér Hradišťanu.

Takže se v první polovině programu recitovalo, vzpomínalo a mezi tím trochu hrálo. Koncert ve velkém sále začal působit trochu dojmem klubového večera (včetně poněkud rozvleklého tempa, ale zato s jistým pocitem intimity, autenticity). Bylo prozrazeno, že onen večer byl tehdy natočen na obyčejný magnetofon, pásek pak opatrován, posléze předán odborníkům, vyčištěn a transmutován v CD a nyní původní album O slunovratu vychází v rozšířené podobě o bonusové druhé album s dokumentární nahrávkou „Jan Skácel hostem Hradišťanu.“ Patříte-li tedy k oněm více než dvaceti tisícům majitelů nejslavnějšího Pavlicova alba, máte smůlu. Před samotným křtem přišel ještě jeden (velmi skromný, ale velmi zasloužilý) host – Michal Stránský, v roce 1987 pracovník UHáčka, který celý cyklus organizoval, nyní například i autor obalu čerstvě pozlacené desky.

Hradišťan se (v čase, který mu zbyl) předvedl v instrumentálně výtečné formě. Nyní už stálý člen kapely Josef Fojta, který klasické cimbálové obsazení (první a druhé housle, violové kontry, kontrabas, cimbál, klarinet) rozšířil o perkuse a klávesy, a tím ještě vzdálil od ortodoxního zvuku, je nesporně přínosem. Alice Holubová zpívala naprosto přesvědčivě, chudák Jura Pavlica bojoval s nachlazením a na pódiu prakticky nechal hlasivky.

Druhá polovina večera přinesla přece jen rychlejší spád písniček. Hradišťan hrál na přání, která si o přestávce diváci napsali. Zdálo se, že své favority má v publiku prakticky každá z hudebních poloh Hradišťanu. Vtipkování mezi písněmi bylo příjemné, někdy dokonce až překvapivé pohotovostí aktérů. Například na dotaz: „Bratři Nedvědové se mohou pochlubit druhým místem v rockové hitparádě. Můžete se pochlubit něčím podobným?“ reagoval Pavlica tím, že zatím čeká, až se brácha vrátí domů, a pak teprv lidi uvidí. Jurův starší bratr Josef, který seděl někde v sále, se tomu asi zasmál s ostatními. Jé sólistou na housle ve švédské královské filharmonii.

Koncert který měl začít o půl osmé (měl mírný skluz) se dostal do přídavků teprve o půl jedenácté, a to už si Dobrú noc s kapelou zpíval celý sál. Myslím, že šlo o velmi důstojnou oslavu komerčního úspěchu dobré desky a zároveň o připomenutí básníka, který by necelý měsíc před koncertem oslavil osmdesáté narozeniny.

Jiří moravský Brabec

Folk & Country  - 04/2002  Hradišťan, koncert v Semilassu Brno, 6. 3. 2002