Recenze: Vteřiny křehké, Jiří Karban
To všechno, co nelze vrátit. Na domácí scéně najdete několik hudebních těles, u nichž můžete mít jistotu, že vás nikdy neurazí. Pavlicův Hradišťan patří mezi ně. Přesvědčuje o tom i na nejnovějším albu nazvaném Vteřiny křehké. Ale pozor - dílo, které vyžaduje více než jeden poslech, není určeno lidem pouze konzumujícím. Zde je nutné vnímat a přemýšlet.
Album Vteřiny křehké obsahuje celkem patnáct autorských písní Jiřího Pavlici. Milovníky poezie jistě potěší, že duchovní otec celého projektu sáhnul i po dvou silných textech básníka Jana Skácela – Účtování na vesmírných kontech a Šťovíky u cest. Jejich interpretace se podobají vybroušeným diamantům. Vše je v nich tak, jak má být. I další texty kvalitou nezaostávají, například kousky z pera Michala Stránského zhutňují existenciální úzkost prostupující většinou skladeb.
„Když ona hrozny trhala/ vzpažené ruce na modlení/ hora si tiše zpívala/ o tom co bylo a co čas mění/ když ona hrozny trhala/ budoucí pravdy střapce plné/ ruce jí šťávou třísnily…“ (Když ona hrozny trhala).
Hudba Hradišťanu je dlouhodobě postavena na folklorních tradicích, vychází z odkazů předků a s pokorou v nich hledá inspiraci. Významně dbá na to, aby nálada jednotlivých skladeb ladila se zpívaným sdělením. Jestliže si před prvním poslechem alba pročtete všechny písňové texty v bookletu, nemůže vás později překvapit, že skladby mají spíše baladické tempo a že se tu zpívá s patřičnou naléhavostí.
Samotná hudba působí propracovaně. Každý detail má svůj smysl. Vše do sebe zapadá. Jako posilující se ukazuje přizvání dalších sedmi hostů – více vokálů a zajímavé hudební nástroje (anglický roh, hoboj, mandolína…) přidávají Vteřinám křehkým na pestrosti, která upozaďuje úvahy o upřesnění žánrového zařazení tohoto počinu.
Pokud při poslechu tohoto alba začnete hledat odpověď na otázku, proč vlastně vzniklo, doporučuji závěrečnou skladbu. V textu Evy Kociánové je totiž řečeno to nejpodstatnější: „…až se budeš bát, zaboř tvář do země/ a věř, že jsi a přece nejsi hlína/ a když se přesto budeš bát/ nezapomeň zpívat/ to aby tě andělé našli“.
Hradišťanu se tentokrát podařilo zachytit prchavé okamžiky lidské existence a zároveň zpracovat téma, které je věčné a ve svém sdělení trvalé.
Říjen 2014 / Jiří Karban
