Recenze: Vteřiny křehké, Milan Menčík
"Vteřiny křehké" Hradišťanu jsou pozvánkou do jiného světa. Pokud chce být dnes interpret hrán v rádiích, měl by mít písničku na tři a půl minuty s jasně zapamatovatelným refrénem, jednoduchým textem a většinou rychlejším tempem. Jenže existují naštěstí i kapely, které si muziku dělají "svojsky". I tudy ale může vést cesta k uším mainstreamového posluchače.
Pět let čekali fanoušci Hradišťanu na další desku. Jiří Pavlica věděl, že není kam chvátat a nový materiál se musí správně vyčekat. A stejně právě vydané album "Vteřiny křehké" působí dojmem do detailu připraveného souboru písní, kde do sebe všechny maličkosti zapadají a zařezávají způsobem, až se tají dech.
Alice Holubová Pavlica se nebál zariskovat a vsadil z drtivé většiny na baladický repertoár. Je prokázáno, že skladby v pomalých rytmech se skládají snadněji, ale zároveň se na nich dají naprosto bezproblémově vylámat zuby. Primáš Hradišťanu je však perfekcionista, jenž se, i díky zkušenostem s vlivy world music, nebojí zapojit méně tradiční nástroje, které naprosto přesně pasují do nálad jednotlivých songů. Na novince proto uslyšíme flétnu nai prvního z hostů Michala Zpěváka i hoboj či anglický roh Vladislava Borovky. Velmi působivě pak zní zvuky varhan v písni "Když ona hrozny trhala". Pokud se zaposloucháte pořádně, ke slyšení jsou i zvuky mnoha různých perkusí, žesťů, klepátek a cinkrlátek, vždy velmi citlivě dopadajících k ušním bubínkům posluchačů.
Projev šedesátiletého barda navíc obsahuje něco, co chybí mnoha zpěvákům, kteří vyzpívají mnohem složitější partitury a mohou se pochlubit daleko větším rozsahem. Má totiž dar sdělnosti, dikci, díky které mu jeho texty věříte, i když ho třeba vůbec neznáte. Zde jej velmi vkusně mimo tradiční Alice Holubové doplňují i Kristýna Daňhelová, Vendula Pančochová, Kolib a David Burda. Ten si právě s Daňhelovou vystřihl jednu z libůstek této desky - starozákonní Šalamounovu "Píseň písní", uvedenou pod titulem "Pojď, můj milý".
David Burda K dalším prubířským kamenům pomalejších kousků patří texty. Celková filosofie alba "Vteřiny křehké" je právě o vteřinách. Vteřinách, které dávají dohromady lidský život, osud. Ten se skládá, jak známo, z věcí radostných, sladkých, hopsavých (viz píseň "Lítáte v tom"), ale i smutných, až temných a ponurých (zde se skví hlavně "Účtování na vesmírných kontech", kde zní Pavlicův sólo hlas mimořádně naléhavě). Primáš má však po svém boku básníky, kteří nepíšou bezduché, plytké sloky, netvoří rýmy láska-páska, ale nutí posluchače nad verši rozjímat, přemýšlet. Vždyť člověk je prach, v prach se obrátí a často se pachtí za věcmi pomíjivými a ty důležité nechává ladem. Jan Skácel, Martin Stránský, Dušan Vančura i jiní jsou prostě mistry v oboru a kvalitu hudby nesráží, ale povyšují ji na ještě vyšší úroveň umění.
Hudba Hradišťanu se totiž rozhodně dá nazvat uměním. Proto také jejich písničky těžko uslyšíte v masmédiích. Nekloužou totiž po povrchu, ale jdou do hloubky. Toto tvrzení lze podpořit i nádherným dvaatřicetistránkovým bookletem, který obsahuje mimo žánrových fotografií i texty a jejich anglické překlady. Skladba "A Second Of Temptation" je dokonce nazpívána celá v angličtině.
Po poslechu desky máte pocit, jako byste se vrátili z jiného světa. Lepšího, neuchvátaného, ve kterém neexistuje stres a který člověka vrací až někam k podstatě jeho bytí. A to má být jedním ze smyslů hudby.
